Radost nás harmonizuje

Lidský organismus je citlivý systém, v němž všechno souvisí se vším. Souvislost mezi nemocemi těla a stavem duše je už dávno známá. Málokdy si však uvědomíme, že naše nemoci mohou úzce souviset i s tím, jak jsme prožili první měsíce života.

V prvním roce života se učíme nejdůležitější věci. Prostřednictvím vztahu s matkou se učíme pocitu bezpečí a jistoty. Pomáhá nám v tom tzv. připoutávací vazba (attachement). Když je matka z jakéhokoliv důvodu nedostupná, dítě nechtěla nebo má deprese, nemůže na dítě pozitivně reagovat, a v něm se tak nevytváří pocit jistoty, který potřebuje zažít. To se pak odráží na jeho další cestě životem. „Ti lidé jsou často ve vztahu velmi nedůvěřiví a neustále pokoušejí své protějšky, jestli je mají opravdu rádi a jestli to vydrží, tak dlouho, až je přestanou mít rádi a nevydrží to,“ říká psychiatr Radkin Honzák. „Čím častěji člověk takto ve vztazích naráží, tím častěji se dostává do stresu a stres jako negativní činitel působí na organismus a dělá ho náchylnější k nejrůznějším chorobám,“ vysvětluje dále Honzák.

Čas vrátit nelze, ale člověk může v průběhu života zažít pocity bezpečí a důvěry jinde, například v terapeutickém vztahu. „Terapeutický vztah je specifický, je jiný než všechny ostatní vztahy. Terapeut nekritizuje, přistupuje chápavě k tomu životnímu příběhu a člověk může zažívat pocity bezpečí a důvěry. Pak se může vrátit k některým okolnostem, které ho v dětství nebo jinde na jeho cestě zraňovaly, s větší jistotou, že teď už to zvládne lépe,“ říká R. Honzák. „Bolestivé momenty v našem životě jsou obklopeny dětským strachem, který je masivní, a i když tomu člověku je čtyřicet, tak má stejný strach, jako měl tenkrát v tom dětství,“ dodává psychiatr.

Vedle strachu se lidé potýkají s řadou dalších emocí, častěji však negativních. „Lidé dost často vůbec nevědí, že by měli mít radost. V práci jsou vážní, doma jsou vážní, z nemoci jsou vážní, z obtíží jsou smutní, truchliví, úzkostní, jen ne radostní.

Radost je přitom jediná emoce, která všechno harmonizuje,“ říká Radkin Honzák. Smích a humor jsou nejen projevem příjemné a pozitivní emoce, ale také mohutně povzbuzujícím fyziologickým dějem, psychologickým lékem s protibolestivým účinkem. Dnes se vědecky zkoumá vliv smíchu a humoru na imunitní systém. Smích je vedle zpěvu jeden z nejhezčích zvuků, které člověk vydává. Radost je mnohem širší pojem než smích, umí být – a častěji bývá - tichá. Je to emoce klidná, a přitom nás mocně zaplaví, doslova pohltí. Lidé se stávají pacienty také proto, že mají radosti málo, že jim mezi prsty protečou okamžiky, kdy by ji mohli zachytit. Že se z obav nebo z očekávání něčeho většího vzdávají momentů "teď a tady".

Negativní emoce však R. Honzák nezavrhuje. „Emoce jsou potřeba. Smutek není deprese, smutek je čas k zastavení, ale nesmí trvat pořád. Smutek je přirozená reakce na ztrátu nebo na ublížení, která má přechodný charakter. Smutek bychom neměli setřásat, snažit se na něj zapomenout, přehlušovat jej křečovitou snahou, tím méně chemií (léky). Smutek se musí odžít, jinak se může změnit v depresi.

Nejvíce radosti paradoxně nepřináší dosažení vytčeného cíle, ale směřování k němu. Stav, kdy jedinec splyne natolik se svým úkolem, že zapomene na všechno ostatní (tedy i na všechny starosti a strasti), kdy tvrdá práce je současně trochu hrou, která má hluboký smysl.

(Článek upravila Mgr. Monika Gasnárková – vznikl inspirací z příspěvku Adély Paulík Lichkové, moderátorka na Radiu Wave, pořad Diagnóza F. - rozhovor s psychiatrem MUDr. Radkinem Honzákem a inspirací z knihy Psycho-somatická prvouka od Radkina Honzáka).

MUDr. Radkin Honzák je český psychiatr, publicista a vysokoškolský pedagog, specializuje se na psychoterapii, je zastáncem psychosomatického (biopsychosociálního) přístupu.