Psychologové upozorňují, že výzkumy již dávno potvrdily, že trestat děti fyzicky postrádá smysl a z dlouhodobého hlediska má negativní vliv na vývoj osobnosti dítěte, vztahy mezi rodiči a dětmi, vztahy k druhým lidem. Fyzické tresty nefungují, jsou zároveň tresty psychickými, posilují agresivní projevy dětí, ničí jejich sebedůvěru, oslabují vstřícné chování a narušují pocit bezpečí. Pozitivní vliv tělesných trestů se v historii nikdy neprokázal. Jde o zastaralý způsob, jak dávat dětem limity a vést je k tomu, aby dělaly to, co my dospělí chceme.

Při fyzickém trestu dítě prožívá ponížení, jedná se o útok na sebeúctu dítěte. Tresty jsou krátkodobým řešením konfliktů, zhoršují ochotu dětí k nápravě. Bité dítě cítí strach, bolest, následuje rozzlobení, pocity lítosti, vzteku a pohrdání. Dítě pak neuvažuje v rovině, co je správné a nesprávné, ale důležité je pro něj vyhnout se trestu. Za správné pak považuje to, co výchovná autorita. Navíc se ve snaze vyhnout trestu dítě učí lhát, přetvařovat se, podvádět. Děti tak nezískávají ponaučení, ani dlouhodobé poznání toho, jak efektivně řešit konflikty mezi sebou. Trestané děti v dospělosti zase trestají svoje děti, přestože se snaží jednat jinak.

Psychologové varují, že i tresty, které nejdou tolik vidět jako ponižování, nadávky, výsměch, zaryté mlčení a odpírání lásky jsou stejně nebezpečné a mohou být i potenciálně ničivější. Jde spíše o přiměřenost trestu než o jeho typ.

Je důležité podporovat pozitivní rodičovství, zdravé rodinné vztahy a zdravou atmosféru ve společnosti. Je současnou rodičovskou výzvou vychovávat děti bez fyzických trestů a přitom jim dávat dobré limity, hranice, které pro zdravý vývoj potřebují. Základem výchovy jsou bezpečně navázané vztahy s dětmi hned od narození. Nejvíce se děti učí nápodobou, proto je vhodné nedělat to, co rodič nechce, aby jednou dělaly jeho děti.

Výchova je o laskavé, respektující vytrvalé pozornosti k dítěti, jeho potřebám a růstu. Rodič má dětem ukázat, jak se věci dělají správně, pochválit a ocenit, když se něco podaří a podporovat a pozitivně motivovat dítě, když mu něco nejde. Měl by naučit děti hledat řešení, mít nastavena jasná rodinná pravidla, aby každý věděl, co je v pořádku a co není. Osvědčily se pravidelné rodinné porady všech členů rodiny. Rodiče by měli uplatňovat při výchově přirozené a logické důsledky, aby děti pochopily dopad svých nesprávných rozhodnutí. Přirozené důsledky jsou zaměřeny na přítomnost nebo budoucnost, umožňují dětem dát věci do pořádku a stávat se tak kompetentnějšími.

Prof. Zdeněk Matějček v knize „Po dobrém nebo po zlém?“ uvádí, že nejdůležitější je mít k dítěti hluboký vztah, protože dobře potrestat může jenom ten, kdo má trestaného opravdu rád. Tresty zastavují, ale nebudují.

(Zpracovala Mgr. Monika Gasnárková - čerpáno z článku „Láska jako řemen“ časopisu Psychologie dnes, č. 4, duben 2020, K. Rodná - rozhovory s PhDr. Václav Mertin, Mgr. Pavla Koucká, Bc. Petra Wünschová, Bc. Tereza Dufková)